Házenkáři sjížděli slovensko-polskou řeku Dunajec.
Jedenáctičlenná výprava kutnohorských házenkářů se letos předposlední červnový týden vydala na slovensko-polskou řeku Dunajec, na které se plavila od pondělí do pátku ……….
Již dlouhá léta se někteří z kutnohorských
házenkářů vydávají pravidelně v letní přestávce na vodu po českých řekách. Tato tradice vznikla v polovině osmdesátých
let minulého století a pokračovala až do roku 1999. V roce 2010 byla obnovena mladšími členy, kteří spolu s několika
původními ze “staré party” postupně
zdolali české řeky Sázavu / 2010 /, Vltavu / 2011 /, Ohři / 2012 /, Otavu /
2013 /, Berounku / 2014 / a Lužnici / 2015 /. Jezdilo se vždy cca týden
dva před začátkem prázdnin, kdy ještě není na českých řekách tak velký nával. A
většinou na 3-4 dny. V roce 2016 se poprvé vyrazilo do zahraničí, na týden na
slovenský Hron, v roce 2017 opět na
týden, tentokrát na polsko-slovenské pomezí a dvě řeky - Dunajec a Poprad /
pokaždé v červenci / a v roce 2018 to byl návrat na týden / tentokrát v srpnu /
na slovenský Hron. V roce 2019 týden
před prázdninami se čtyři dny sjížděla Otava,
v roce 2020 ve stejném termínu pouhé 2
dny zeměpisně nejbližší řeka Sázava,
v roce 2021 opět týden před prázdninami a opět pouhé 2 dny podruhé v krátké
době Otava / oba tyto roky bylo vždy
proti počasí a z důvodů vysoké hladiny řek se ze 4 dnů zkrátily výpravy na
pouhé 2 dny /. V roce 2022 opět týden před prázdninami se jela 4 dny Vltava, v roce 2023 ve stejném období 3 dny Ohře, v roce 2024 to byl návrat opět na 3 dny týden před
prázdninami na Otavu a v roce 2025
ve stejném období 3 dny Lužnice, kde
oddílová tradice právě před 40 roky - v roce 1985 začala.
Letos bylo rozhodnuto vyrazit třetí
červnový týden na slovensko-polskou řeku Dunajec,
kam jsme se vrátili po 9 letech. Nakonec se výpravy zúčastnilo celkem jedenáct současných či bývalých hráčů,
jejich kamarádů nebo rodinných příslušníků.
V neděli 14.června ráno vyrazilo 8 členů výpravy auty – Jirka Červenka,
Jirka Hájek, Tomáš Hájek, Martin Sviták, Josef Tvrdík, Tomáš Tvrdík, Petr
Vobořil a Tomáš Vyčítal z Kutné Hory do slovenské obce Červený Kláštor. Zde po ubytování proběhl tradiční “večírek na uvítanou”.
V pondělí 15.června dopoledne následoval přesun auty cca
První etapa
svižnou řekou s pěknými peřejemi procházela úžasným pieninským národním parkem
/ nejkrásnější úsek je známý pod názvem Prielom
Dunajca / a končila v polském městečku Kroscienko
nad Dunajcem. Valnou část této etapy je
nutno vyhýbat se pltím, na kterých
zde jak Poláci z levého břehu, tak Slováci z pravého břehu vozí turisty /
státní hranice zde prochází cca středem řeky /. Plť je 5 dřevěných úzkých loděk,
svázaných vepředu a vzadu a na tři lavičky naloží až 12 pasažérů. A dva pltníci
to pohánějí a řídí 2 bidly. Plť to je tank, ta vodákovi neuhne. Musí to být
naopak.
V úterý 16.června byla na programu
Ve středu 17.června měla výprava v Červeném Kláštoru volný den, Tomášové T. a
V. si udělali cca 50km výlet na zapůjčených kolech po okolí, zbývající šestice
podnikla pěší výlet na místní dominantu Tři Koruny, špičatý trojkopec na polské
straně.
4km výšlap má na posledních 3km převýšení přes 500m. Až na samotný
vrchol nejvyšší špice s vyhlídkou nakonec vystoupala čtveřice Jirka Č., Tomáš
H., Martin S. a Josef T., dvojice Jirka H. a Petr V. to vzdala cca 200
výškových metrů před vrcholem.
Středa byla jediný den, kdy jsme trochu na výletě zmokli. Tento večer dorazil do Červeného Kláštora zbytek letošní vodácké výpravy, Jiří Hasala, Jiří Pícha a Pavel Šimůnek.
A ve čtvrtek 18.června a v pátek 19.června si výprava zopakovala první dvě etapy, tedy z Lysé nad Dunajcem, přes přespání v Kroscienku nad Dunajcem a koncem v Lacku. A odtud opět následoval přesun všeho a všech do Červeného Kláštora. Tyto dvě etapy jeli posádky v trochu pozměněných sestavách, zdolaly je totiž pouze 3 plastové kanoe a 1 pětimístný raft. V něm trojici Jiří Hasala, Jiří Pícha, Pavel Šimůnek / která dorazila ve středu /, doplnili Jiří Hájek a Petr Vobořil. Novou posádku kanoe tak vytvořila dvojice Jirka Červenka – Tomáš Hájek, zbývající 2 posádky kanoí jeli ve stejném složení. O zajímavé okamžiky ani tentokrát nouze nebyla, posádka raftu měla problem již po prvních cca 2km, kdy uvízla na skrytém kamenu a delší dobu se z něj nemohla dostat, druhý den nabrala v peřeji bokem velký balvan a byla na hraně převrácení. Ale vše nakonec dobře dopadlo. A z důvodů nižšího průtoku musela část posádky v některých mělkých úsecích vystoupil a dotáhnout raft na vyšší vodu / holt 5 metráků mu zajistilo značný ponor /. A druhý den přišla na řadu i jedna nedobrovolná koupel nejmenované posádky kanoe. Ale opět vše bez následků. Druhá etapa byla o cca 600m kratší a to z důvodu žádosti půjčovny, která měla na tomto místě lepší příjezd z hlavní silnice v Lacku a lépe se zde nakládaly lodě a raft.
Letošní “voda” vyšla opět náramně, a to jak pohodovým počasím, tak hlavně
úžasnou řekou s krásně tekoucími úseky a parádním okolím. Vody mohlo být sice o
tak deset čísel vice a to hlavně pro raft, kanoe problém neměly. Výprava
zdolala za 4 dny na řece
A ještě pro připomenutí jednotlivé
trasy a vzdálenosti, co jsme urazili :
|
Den - datum |
Odjezd |
Příjezd |
Ujeto |
|
Pondělí – 15.6. |
Lysá
nad Dunajcem |
Kroscienko
nad Dunajcem |
|
|
Úterý - 16.6. |
Kroscienko
nad Dunajcem |
Lacko |
|
|
Středa
– 17.6. |
Pěší výlet na Tři Koruny |
Výlet na kolech |
|
|
Čtvrtek – 18.6. |
Lysá
nad Dunajcem |
Kroscienko
nad Dunajcem |
|
|
Pátek – 19.6. |
Kroscienko
nad Dunajcem |
Lacko |
|
Tak kam za
rok ? Zájemců
spíše ubývá, naopak roky přibývají, ale již během letošní vody bylo rozhodnuto
– v roce 2027 vyrážíme na týden na
slovenský Hron / návrat na něj po 9,
resp. 11 letech /.
Všichni
zájemci tak mají dostatečně dlouhou dobu si to zařídit tak, aby se mohli této
vody zúčastnit.